Myšlenkové pochody
13. ledna 2012 v 15:16 | Lampička
Měsíc beze článku. Není to jako dřív... Sakra, vždyť mě to nebaví. A přesto to pořád dělám. Něco napíšu a pak na to zase kašlu. Myslela jsem si, že to s tím novým blogem bude jiné... Není, jak koukám.
Moje největší nepřítelkyně se pomalu začíná proměňovat v dobrou kamarádku. Když jsem s ní sama, rozumíme si... Je to zvláštní. Včera jsem s ní byla pár hodin venku a prokecla pár velice důležitých tajemství s tím, že ona je nepoví.
"Moje půlnoční nálada se dostavila dříve, takže... Ahoj, jsem masochistka."
"Ehm, to je ta, co ubližuje?"
"Ne, naopak."
"Už začínám chápat tvoje náznaky o bičících... Můžu to vykecat?"
"Ne."
"Škoda."
A pak jsem se rozkecala a zase se začalo projevovat moje chronické lhaní... Ale cítila jsem se příjemně. To je hlavní.
Cítím se epicky. Ukloňte si před Bohyní, ubozí smrtelníci!
21. listopadu 2011 v 18:14 | Lampička
Nemám ráda ta nová fantaskní stvoření. Krásní vlkodlaci, andělé, upíři...
A vůbec se mi nelíbí YA literatura. Povětšinou si od ní přečtu tak sto stran a pak ji znechuceně odhodím do kouta s tím, že ta kniha je moc Jednoduchá, průhledná, přeslazená a nudná.
Tak proč jsem si sakra oblíbila zrovna Adriana Ivashkova, toho nejbožejšího upíra na světě?! (Z těch několik tisíců přečtených knih zrovna on. Zvláštní.)
Je psychicky labilní, pije a vymetá mejdany. Musí za každé situace vypadat dobře. Peněz má tolik, že by je nezvládl utratit ani do konce svého života. Hýří sarkasmem, který se pohybuje na hranici snesitelnosti. Prostě typický královský spratek.
Takhle se jeví většině lidí. Později se ale začne ukazovat, že je ve skutečnosti milý a svým přátelům by pomohl i na úkor sobě.
Neměla bych ho mít ráda. Podle povahy by měl správně patřit do kategorie Nenávidím. A stejně si pořád myslím, že je boží.
Už ta jeho první věta, kterou pronesl... "Ahoj, malá dhampýrko." Láska na první pohled.
Cítím se jako poblázněná buberťačka. A to obvykle nemám tendenci zamilovávat se do knižních postav.
Kvůli němu jsem začala mít ráda YA knihy. Čas od času nějakou otevřu a zkouším, jestli mě taky nezaujme. (Nezaujme... YA literatura je stejně dobrá jen na jídlo.)
TT - Nejoblíbenější knižní postava
12. listopadu 2011 v 21:32 | Lampička
Jednoho krásného dne božskou a všemi milovanou Lampičku napadlo, že ji nebaví blog. Tak ho zrušila.
Dalšího krásného dne božskou a všemi milovanou Lampičku napadlo, že chce nový blog. Tak ho založila.
Posledního krásného dne božskou a všemi milovanou Lampičku napadlo, že by to chtělo design a článek. Tak design vyrobila a začala psát.
Mé jméno je Lampička. Vlastně není, ale to je jedno.
Je mi 111 let, ale někdy uvádím 21, 13, 11 a jiné věky.
Úspěšně obarvená na zrzavo.
Jsem masochistka se sadistickými sklony. Doma mám sbírku bičů.
Z říše zvířat mám ráda kocoury, hady a myši. Naopak moc nemusím pavouky, hmyz a svou sestru.
A taky ráda přeskakuji od tématu k tématu.
Jídlo... Bílý karamel (I když většina lidí neví, co to je), nugát a pizza s příchutí čtyři druhy sýra.
Miluji své imaginární přátele a svůj odraz v zrcadle. A svého manžela Akiho (Ten imaginární není! Snad...).
Bydlím ve středu země ve speciálně upravené místnosti, do které proudí vzduch a neproniká do ní horko jádra. Nemám ráda návštěvy.
Velice ráda píšu zbytečné věci.
V názvu blogu nemá být dvojsmysl. A nechápu, proč si to všichni myslí...
Do vašich počítačů bylo při čtení úspěšně nainstalováno sledovací zařízení. Ne, děkovat mi za to nemusíte.
