Je čas na krátký výkec...
Už druhým týdnem nejsem ve škole. Nejdřív jsem chytla nějakou virózu (Která se úspěšně drží doteď, ale už jsem si zvykla), takže jsem byla doma celý týden. Spala jsem do odpoledne a chodila spát až brzy ráno. Dostala jsem nějaké prášky na ORL, které mi úžasně pomáhají na dýchání... Ale sestra je svině a při rýmě mi je všechny sežrala. No nezabili byste ji? Naštěstí mám ode dneška nové.
Od pondělka jsem byla v nemocnici, teprve dnes - něco kolem půl druhé - jsem mohla domů. Praštila jsem se do hlavy a hned z toho byl otřes mozku... Šílené. A asi mám něco s krční páteří, sakra to bolí. Ale řekla jsem, že už mi nic není, abych mohla domů. Nemocnice jsou hrozné... Žádné soukromí, divné požadavky a spousta vyšetření. Awh. A mně se teď motá hlava a špatně se mi hýbe krkem. Úžasné. Ale nebudu muset tři týdny cvičit. Už se těším, jak z triumfálním úsměvem předám tělocvikářce papírek od doktorky... I malá pomsta je pomsta.
