Měsíc beze článku. Není to jako dřív... Sakra, vždyť mě to nebaví. A přesto to pořád dělám. Něco napíšu a pak na to zase kašlu. Myslela jsem si, že to s tím novým blogem bude jiné... Není, jak koukám.
Moje největší nepřítelkyně se pomalu začíná proměňovat v dobrou kamarádku. Když jsem s ní sama, rozumíme si... Je to zvláštní. Včera jsem s ní byla pár hodin venku a prokecla pár velice důležitých tajemství s tím, že ona je nepoví.
"Moje půlnoční nálada se dostavila dříve, takže... Ahoj, jsem masochistka."
"Ehm, to je ta, co ubližuje?"
"Ne, naopak."
"Už začínám chápat tvoje náznaky o bičících... Můžu to vykecat?"
"Už začínám chápat tvoje náznaky o bičících... Můžu to vykecat?"
"Ne."
"Škoda."
A pak jsem se rozkecala a zase se začalo projevovat moje chronické lhaní... Ale cítila jsem se příjemně. To je hlavní.
Cítím se epicky. Ukloňte si před Bohyní, ubozí smrtelníci!
A je čas přeskočit v tématu... Dneska jsem přišla ze školy, otevřela svůj blog (Poprvé po týdnu) a začala si číst komentáře... A jeden mě krásné rozesmál (Představte si tu vysmátého smajlíka, prosím).
10 
La'La Danielle | Středa v 21:26 | Reagovat
La'La Danielle | Středa v 21:26 | ReagovatTak přestan napodobovat charakter klasický samotářský anime postavy a bud sama sebou, né ubohá kopie. To, co jsi napsala je dost trapný a měla by jsi se naučit žít v realitě a nelítat v oblacích...
Kdybych měla špatnou náladu, tak bych asi neodpovídala. Ale jelikož mám dobrou... Kdyby měla tato slečna pravdu, tak bych se cítila asi trapně. Mhm, celkem i chápu její úsudek, i když není pravdivý. Fajn, je čas objasnit pár věcí.
a) Jak vypadá klasická samotářská anime postava? Omlouvám se, ale nejsem žádný anime maniak, který by měl potřebu slintat nad nějakými 2D postavami a řídit se jimi.
b) Ahoj, tady kopie. Těší mě. Jsem doopravdy boží, asi mě musela kopírovat doopravdy dobrá kopírka.
c) Tady jsem se ale nesmála. Divné... Trapné? Píšu pro lidi, kteří o mě aspoň trochu ví. Takže můj umělecký výkec zůstal nepochopen, fňuk.
d) Mám krásně vymyšlený svět, trávím tam každou volnou (I nevolnou) minutu a je mi jedno, co si o mě kvůli tomu lidé myslí. Realita mě prostě nebaví a taky takhle spotřebuji míň antidepresiv... A v oblacích si nelítám, nemám potřebu snít o nějakých super šťastných věcích. Moje pubertální mysl má potřebu snít o úplně něčem jiném. Já vím, je těžké číst myšlenky takové psychopatky, jako jsem já...
Jinak slečně děkuji za rozesmání a oznamuji jí, že se mi líbí její přezdívka. Konec hlášení.
Je čas na další uměleckou vsuvku.
Miluji pátky třináctého. Vždycky jsou pro mě tak hezké a klidné... Četla jsem si, ulila se společně s ostaními z jedné hodiny a spala při fyzice. Dnešní den mi už fakt nic nezkazí.
A konec. Teď jdu psát povídku, čmárat si a povídat si s Akim.
Mhm, jsem zvědavá, kdy se tu zase objevím... Snad brzy. Přeci jen, když začnu ten článek psát, už mě to celkem baví. Tenhle jsem psala jen deset minut. Mám ze sebe radost.
Vaše Bohyně, která se vzdala hodnosti, ale pochopila, že ji svět potřebuje, a zase se Bohyní stala. Amen.
Lampa-sama je zpátky!! >w<
Dobrý optimistický článek. Takový jsem potřebovala, duh.
Btw, boží anketa. Já ještě nepřišla na to, jak je na ten zatracenej blog vložit X"D