Zakažte život

12. prosince 2011 v 23:28 | Lampička |  Nesmrtelnost chrousta
Mám pocit, že se mi lidé čím dál více vyhýbají. Asi vím, čím to je... Cynická a bezcitná. Takhle mě poslední dobou všichni popisují.
Možná jsem doopravdy bezcitná. Nedokážu už ani nikoho politovat. Jenom se jejich problémům směji a přitom jim píšu nějaké průhledné uklidňující fráze.
Oni se smějou. Brečí. Jsou naštvaní. Šťastní. Smutní. Oni žijí. Já ne.

Podlézám ostatním. Směju se jejim ubohým vtípkům. Házím na ně falešné úsměvy. Přidávám se i k jejich pomlouvacím kroužkům.
A oni mě mezi sebe znova přijali. Čekám jen na to, až mě zase odkopnou. Až se jednou špatně usměju a oni poznají, že k nim nepatřím.
Ne, nemám je ráda. Kdysi jsem měla, ale...
Já prostě nechci být sama.


Povídám si sama se sebou. Nahlas. A je mi jedno, jestli mě někdo slyší.
"Co se to s tebou sakra stalo?" Můj odraz v zrcadle má kruhy pod očima a smutně se usmívá.
Nejsem smutná z toho, že se ze mě stala troska. Je mi to jedno. Absolutně.
Ale ostatní si toho všímají.
"Jsi bledá."
"Není ti něco?"
"Vypadáš strašně unaveně."
"Nezhubla jsi náhodou? Jsi kost a kůže."
Nechci, aby si toho všímali. Štve mě to.

Tělocvikářka si řekla, že mě nebude mít ráda. V pátek mě zase přede všemi seřvala, jak jsem neschopná a že mám být ráda za trojku na vysvědčení... "A hlavně se tu nerozeřvi..." Dodala na konci svého proslovu pohrdlivým tónem. Všichni se začali smát. Ale mně to bylo jedno. Brečet se mi nechtělo, spíš smát. O blbé lidi se totiž nestarám, víte?
Tělocvik mi jde, sakra. Vím to. Ještě předtím, když jsem měla jinou učitelku, tak jsem byla považována za jednu z nejlepších ze třídy.
Co jí na mě tak vadí?

Necítím fyzickou bolest zvenčí. Můžu si prokousnout kůži bez toho, aby mě to zabolelo. Cítím se čím dál více šíleněji...

V sobotu se mi po dlouhé době zase udělalo špatně. Fajn, špatně mi bylo poslední dobou hodněkrát, ale takhle moc ne.
Začalo to naprosto nevinně. Pocit na zvracení a mírná bolest břicha. Nic neobvyklého, na to jsem zvyklá. Ale asi po pěti minutách se to rapidně zhoršilo. Zrovna jsem si šla do kuchyně pro pití, když se mi najednou podlomily nohy a já se musela rychle chytnout stolu, abych nespadla na zem. Motala se mi hlava, viděla jsem rozmazaně, občas se mi úplně zatmělo před očima. Nemohla jsem dýchat. Bolelo mě celé tělo a já s tím nic nemohla udělat. "Neomdlívej, neomdlívej... Sakra!" Cítila jsem, že mám z té bolesti v očích slzy. Ty mi s mým rozmazaným viděním moc nepomáhaly... "Jsi doma sama. Musíš zůstat při vědomí. Rozumíš? Vydrž to. Musíš to vydržet."
Asi po čtvrt hodině to konečně přestalo. Dopotácela jsem se do obýváku pro mobil a zavolala mámě, že mi bylo špatně a jestli by se mnou v pondělí (Dnes) nezajela konečně k doktoru.
Ne. Prý si nemůžu dovolit znova chybět ve škole. A prý to asi nebude ani nic vážného, takže to nemá cenu řešit...
O to víc mě naštvalo, když dneska nešla sestra do školy kvůli pitomému kašlání.

Na čtvrtek mám mít dvě mini slohovky na němčinu. Pro doplnění známek. Jsem zoufalá. Neumím německy ani štěknout.
Sakra.

Zítra je úterý. Čtvrtek a pátek se nemilosrdně blíží.
Nevydržím to. Já v té pitomé škole umřu.
Všichni mě využívají. A já jim v tom neumím zabránit.

Chci pryč ty pitomé deprese.
Chci se smát.
Chci si v reálu popovídat s Akim.

Bojím se.

Poslouchám. Pořád.

Původně jsem chtěla napsat něco optimistického... Nevyšlo to.
 


Komentáře

1 Angee Michaelis Angee Michaelis | Web | 13. prosince 2011 v 17:48 | Reagovat

Původně optimistický článek? Jistěéé ~ přímo optimistický název článku, žjéé ?
Cynická a bezcitná rozhodně nejsi, to se může zdát možná tak lidem co tě neznají ;3..jak bys pak mohla milovat Akiho ?..a samozřejmě taky mě..? hmm ~ Ty se nikdy nesměješ ? nebrečíš, nejsi naštvaná, šťastná nebo smutná ? Trochu mě to uráží ~ >;3 nesměješ se když si spolu píšem ?.. já se někdy dusím smíchy, nebrečíš ..nevěřím, naštvaná ? byla jsi třeba naštvaná když ségra nešla do školy kvůli   ..nebo když se urazím, nejsi naštvaná ? nebyla jsi šťastná že jsme se spolu toulali po noční plzni ? já byla štěstím bez sebe, nejsi smutná ? myslím že to jsi docela často..a sere mě že tě z toho nedokážu dostat, fuck. Troska nejseš, fakt ne, možná tak pako, to bych souhlasila. Když napíšu že nejsi sama, nejsi, ale chápu tě, chceš mít někoho u sebe. Tělocvikářka je píča, ou yeah. Jednou se jí pomstím.

Neboj, jednou to bude jiné. Lepší.

2 Jokí-chan ^^ Jokí-chan ^^ | Web | 14. prosince 2011 v 0:35 | Reagovat

Ahojky, nakonec jsem se rozhodla vrátit ^^ na mém blogu najdeš důležité oznamko :) teda pokud bys chtěla zase spřátelit ^^ :)

3 Nuun Nuun | Web | 15. prosince 2011 v 11:20 | Reagovat

Krucinál Lampo *rozsviť se* ! Je jedno co píšeš jak píšeš.. mám to ráda ! Ač to tak nemusí vypadat, vždy to má hloubku.. taková osoba je mnohem víc než to povrchní okolí před kterým má potřebu se přetvařovat. Rozumím, i když ne. Můžeme si podat ruce. Cinictví toť má existence. Paní tělocvikářka - očividně zakomplexovaná pi*a. A neboj i to zlé se jednou zhodnotí.. doufám, že ti bude po zdravotní stránce lépe.. i kdybys měla být kost a kůže.. co komu po tom? Důležité je jak se budeš cítít, tak se opatruj .)

4 Anim Anim | Web | 15. prosince 2011 v 12:48 | Reagovat

Oni se ti nevyhýbaj, to ty jim. Taky jsem to tak měla...,ale našla jsem si kamaráda, se kterým se neustále pošťuchujem, neuznáváme druhého zájmy,ale i tak mu mohu věřit. :)
Bezcitná nejsi, jinak bys nenapsal tenhle článek. Cynická možná jsi, ale ne úplně. Každý je menšá cynik, teda pokud není největší naivka světa.
Troska. Nikdo nemůže říct, že jsi troska. Tvoje zdravotní problémy budou způsobené stresem. Jako u mě. Tvé mlžení a mžitky jsou podobné mému každodennímu problému. Vstanu a vidím černě. Už jsem si na to zvykla..., což je dost smutný. Vážně. Jdi k doktorce sama. Kašli na rodiče. Jen ty víš, že je stebou něco v nepořádku. Hlavně nedopadni jako já. Jsem jen kost a kůže, mžitky,mlžení, pocit úskosti, nízké sebevědomí. To nechceš. Věř mi.

5 Maka Maka | Web | 18. prosince 2011 v 22:42 | Reagovat

Lampičko. Kruci. Jsi boží. Buď ještě božejší. Okamžitě přijeď, půjdeme zahájit apokalypsu. Nebo aspoň uspořádat menší čajovou párty. Jsi moje svítivka v černém světle toho, že mu já říkám realita. Zvolila jsem si tebe, koukej se vyvinout na halogen. Pomodlím se za tebe. Žij. ^^
Kurva, proč jsou moje komentáře vždycky tak creepy?! o_O"

6 Yami-chan Yami-chan | Web | 23. prosince 2011 v 17:32 | Reagovat

Yu, sviť :) nezhasínej :)

7 Yu Yu | Web | 25. prosince 2011 v 14:05 | Reagovat

Pááni, až teď mě napadlo napsat komentář tobě. :"D A trefila jsem se zrovna do depresivního článku, no není to skvělé? :"3
Kost a kůže.. Páni. <3 (Promiň, vynech to. Já mám závislost na.. anorektičkách, takže se nad tím prostě pozastavuji.)

Ah mít sourozence, to je na nic. :"D
Ale u mě je to podobně. Večer zvracím a ráno jdu do školy. Třídní mě nenávidí nejvíc z celé třídy, takže super, no. XD

Páni, to je nepříjemná učitelky.. Ale učitelé na tělocvik většinou bývají pitomí. Takže to nech plavat.

Nechceš být sama? .. No, asi je to přirozená povaha člověka. Ale nevím co s tím všichni mají. x"D Já zas nesnáším být mezi lidma. =__=

Doufám že ti bude brzy líp. :>

Uh. Navodila jsi mi depresivní náladu. No, musím to vymeditovat! :I

8 Yuu-chan Yuu-chan | Web | 26. prosince 2011 v 13:17 | Reagovat

Fajn. Fajn. Přiznávám se, že tenhle článek čtu už nejmíň po dvacáté, ale... já prostě nevím, co mám napsat. Kdybych ti to mohla říct do očí, tak bych se asi dost rozkecala. :D (Ale rychle bych měnila témata, takže bych asi za pět vteřin skončila u básnění o Fairy Tail a Ohniváčkovi. - Jak jinak.)
Mhm. Štve mě, že píšeš takový odporný depresivní články. A přitom jsi to vždycky ty, kdo mě vytahuje z deprese. Nebo mi otevře oči a tak trochu mi naznačí, že se chovám jako totální idiot. :D
Hmm. Já si nemyslím, že by ses mi smála. o.O" A fajn, možná jsem totálně vymatlaná, ale mě ty uklidňující fráze nepříjdou průhledné, ale příjde mi, že to myslíš vážně. ^^
A co se týče tamtoho ostatního, tak tě chápu, protože prožívám to samé. Nebo alespoň podobné. Tvůj zdravotní stav je rozhodně o hodně horší, než ten můj. A nevím, čím tvá máma myslí, že tě nenechá jít k doktorovi, když málem omdlíš. :C
A tu samotu znám. Kdysi jsem dělala holkám poskoka, jenomže pak mě to přestalo bavit a nechala jsem toho. Pak jsem se věšela na jednu děsnou drbnu, která jenom všechny pomlouvala. A já je pomlouvala s ní. Jenomže pak začala roznášet nějaký lži o mně... tak jsem toho taky nechala.
A ty nejsi troska! Jsi Lampička, kterou maj všichi tady rádi a jsi Lampička, která všem, co ji mají rádi, ochotně svítí na cestu. ^^
Tvoje učitelka je jednoduče řečeno pí*a. Lepší slovo se pro ní nenajde. Ale ber to z tý lepší stránky. Jednou tu připitomnělou školu opustíš a učitelce na tělák s úsměvěm zamáváš. ^^
Ten konec mě dorazí. Pokaždý, když to čtu. Přímo jako kdybys mi mluvila z duše. Akorát Akiho bych nahradila... no, ty víš kým.

Ach, promiň. Zase jsem se rozkecala a stejně to jsou kraviny, co tu melu. Ale slíbila jsem, že napíšu komentář. Příště budu muset slíbit, že bude inteligentní. :D

9 Katashi Katashi | Web | 5. ledna 2012 v 1:12 | Reagovat

Děsí mě to, děsí mě, že se v tom vidím - to se mi nelíbí... nedokáži politovat, nedokáži soucítit, dokáži pouze chápat a tolerovat...nic víc mi teď nejde. Život nás dokáže mnohdy úplně rozemlít... a lidi se v těch zbytcích ještě budou nimrat...

10 La'La Danielle La'La Danielle | 11. ledna 2012 v 21:26 | Reagovat

Tak přestan napodobovat charakter klasický samotářský anime postavy a bud sama sebou, né ubohá kopie. To, co jsi napsala je dost trapný a měla by jsi se naučit žít v realitě a nelítat v oblacích...

11 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 7:45 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

12 Nio-chan Nio-chan | Web | 16. ledna 2012 v 10:57 | Reagovat

[10]: Nemám ráda, když někdo takhle mluví o nebo už vůbec s Yu ... ale tvůj komentář je k pláči a k smíchu zároveň .. pak kdo je tu ,,trapnej" :D

13 Ero Ero | 3. března 2012 v 15:22 | Reagovat

Fajn, tak je to trapné. Pak nechápu, proč se k tomu vyjadřuješ. Podobné kecy nikomu nepomohou. Sám se už pěknou dobu hledám a tak mi tvá zmínka o bytí sebou samým přijde docela směšná, zvlášť, když ji používá každý druhý. Je to jako říkat žebrákovi, ať se nají. A co se týče létání v oblacích - Co je na tom špatného? Je to skvělý způsob, jak utéct z tohoto nepovedeného světa do říše dokonalosti.

14 Ero Ero | 3. března 2012 v 15:23 | Reagovat

Jinak to byla reakce na desátý komentář, kdyby to někomu náááhodou nebylo jasné. ~_^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.