Ledová královna

28. února 2012 v 18:07 | Lampička |  Výtvory
Nové Alter Ego. Nevypadá moc krutě, že? Ale je zlá až do morku kostí (A proto ji mám asi tak ráda). Mám o ní vymyšlené už v podstatě všechno, až na jednu věc... Jméno. Potřebuju pro ni jméno.

 

Asi začínám být až moc úžasná

1. února 2012 v 23:53 | Lampička |  Denní nesmysly
Je čas na krátký výkec...

Už druhým týdnem nejsem ve škole. Nejdřív jsem chytla nějakou virózu (Která se úspěšně drží doteď, ale už jsem si zvykla), takže jsem byla doma celý týden. Spala jsem do odpoledne a chodila spát až brzy ráno. Dostala jsem nějaké prášky na ORL, které mi úžasně pomáhají na dýchání... Ale sestra je svině a při rýmě mi je všechny sežrala. No nezabili byste ji? Naštěstí mám ode dneška nové.

Od pondělka jsem byla v nemocnici, teprve dnes - něco kolem půl druhé - jsem mohla domů. Praštila jsem se do hlavy a hned z toho byl otřes mozku... Šílené. A asi mám něco s krční páteří, sakra to bolí. Ale řekla jsem, že už mi nic není, abych mohla domů. Nemocnice jsou hrozné... Žádné soukromí, divné požadavky a spousta vyšetření. Awh. A mně se teď motá hlava a špatně se mi hýbe krkem. Úžasné. Ale nebudu muset tři týdny cvičit. Už se těším, jak z triumfálním úsměvem předám tělocvikářce papírek od doktorky... I malá pomsta je pomsta.

Kdo má sakra vymýšlet název? Tak třeba "Bílá slova"...

13. ledna 2012 v 15:16 | Lampička |  Myšlenkové pochody
Měsíc beze článku. Není to jako dřív... Sakra, vždyť mě to nebaví. A přesto to pořád dělám. Něco napíšu a pak na to zase kašlu. Myslela jsem si, že to s tím novým blogem bude jiné... Není, jak koukám.

Moje největší nepřítelkyně se pomalu začíná proměňovat v dobrou kamarádku. Když jsem s ní sama, rozumíme si... Je to zvláštní. Včera jsem s ní byla pár hodin venku a prokecla pár velice důležitých tajemství s tím, že ona je nepoví.
"Moje půlnoční nálada se dostavila dříve, takže... Ahoj, jsem masochistka."
"Ehm, to je ta, co ubližuje?"
"Ne, naopak."
"Už začínám chápat tvoje náznaky o bičících... Můžu to vykecat?"
"Ne."
"Škoda."
A pak jsem se rozkecala a zase se začalo projevovat moje chronické lhaní... Ale cítila jsem se příjemně. To je hlavní.

Cítím se epicky. Ukloňte si před Bohyní, ubozí smrtelníci!
 


Zakažte život

12. prosince 2011 v 23:28 | Lampička |  Nesmrtelnost chrousta
Mám pocit, že se mi lidé čím dál více vyhýbají. Asi vím, čím to je... Cynická a bezcitná. Takhle mě poslední dobou všichni popisují.
Možná jsem doopravdy bezcitná. Nedokážu už ani nikoho politovat. Jenom se jejich problémům směji a přitom jim píšu nějaké průhledné uklidňující fráze.
Oni se smějou. Brečí. Jsou naštvaní. Šťastní. Smutní. Oni žijí. Já ne.

Podlézám ostatním. Směju se jejim ubohým vtípkům. Házím na ně falešné úsměvy. Přidávám se i k jejich pomlouvacím kroužkům.
A oni mě mezi sebe znova přijali. Čekám jen na to, až mě zase odkopnou. Až se jednou špatně usměju a oni poznají, že k nim nepatřím.
Ne, nemám je ráda. Kdysi jsem měla, ale...
Já prostě nechci být sama.


Upíre, upíre...

21. listopadu 2011 v 18:14 | Lampička |  Myšlenkové pochody
Nemám ráda ta nová fantaskní stvoření. Krásní vlkodlaci, andělé, upíři...
A vůbec se mi nelíbí YA literatura. Povětšinou si od ní přečtu tak sto stran a pak ji znechuceně odhodím do kouta s tím, že ta kniha je moc Jednoduchá, průhledná, přeslazená a nudná.

Tak proč jsem si sakra oblíbila zrovna Adriana Ivashkova, toho nejbožejšího upíra na světě?! (Z těch několik tisíců přečtených knih zrovna on. Zvláštní.)

Je psychicky labilní, pije a vymetá mejdany. Musí za každé situace vypadat dobře. Peněz má tolik, že by je nezvládl utratit ani do konce svého života. Hýří sarkasmem, který se pohybuje na hranici snesitelnosti. Prostě typický královský spratek.
Takhle se jeví většině lidí. Později se ale začne ukazovat, že je ve skutečnosti milý a svým přátelům by pomohl i na úkor sobě.

Neměla bych ho mít ráda. Podle povahy by měl správně patřit do kategorie Nenávidím. A stejně si pořád myslím, že je boží.
Už ta jeho první věta, kterou pronesl... "Ahoj, malá dhampýrko." Láska na první pohled.
Cítím se jako poblázněná buberťačka. A to obvykle nemám tendenci zamilovávat se do knižních postav.

Kvůli němu jsem začala mít ráda YA knihy. Čas od času nějakou otevřu a zkouším, jestli mě taky nezaujme. (Nezaujme... YA literatura je stejně dobrá jen na jídlo.)

TT - Nejoblíbenější knižní postava

Kam dál